Kožušník o španělském předsednictví

Díky svým rodinným vazbám mám vůči Španělsku zvláštní, blízký vztah. Proto jsem se zájmem bedlivě sledoval jak si španělsko bude počínat při svém post lisabonském předsednictví. V důsledku usazování nově zavedených institutů, mělo španělsko před sebou velmi nelehký úkol. Dnes s odstupem času však mohu říct, že tyto úkoly španělsko úspěšně zvládlo a to zejména díky osobnímu nasazení většiny zainteresovaných.

Přesto si dovolím zmínit některé oblasti, v nichž španělsko bylo méně aktivní než slibovalo při zahajování předsednictví.

Jednou z těchto oblastí je řešení krize. Španělsko bylo v této oblasti málo aktivní a dle mého tak zbytečně vyklidilo prostor předsedovi Evropské rady Hermanu Van Rompuy. Tuto pasivitu vidím jako nedobrý precedent, který umožnil Předsedovi Evropské Rady uchopit kompetenční prostor, který dle mého měl patřit členským státům a nikoliv technokratickému aparátu Unie. Příští předsednické země budou jen obtížně tyto kompetence získávat zpět.

Druhou  oblastí je řešení vztahů s Kubou. Zde jsem naopak velmi potěšen a rád, že španělsko nedostálo slov ministra zahraničních věcí Moratinose. Ten původně při své loňské návštěvě zločineckého režimu, tyranizujícího kubánský lid avizoval, že zrušení Společného postoje EU vůči Kubě bude cílem španělského předsednictví. Protože o zrušení Společného postoje jste však nakonec neusilovali, předpokládám, že Španělsko přehodnotilo svůj dosavadní postoj a respektuje principy na nichž stojí Evropská unie. Tedy, že s diktaturami, které potlačují lidská práva a svobody se nesluší vyjednávat o jakékoliv normalizaci vzájemných vztahů.